Pfaffenstein: Skrytý klenot Saského Švýcarska
Pfaffenstein je jednou z perel Saského Švýcarska a rozhodně stojí za návštěvu. K výletu jsem využil nabídky cestovní agentury Engeltour, která pořádá jednodenní zájezdy převážně do této oblasti. Vyrážíme časně ráno z pražského hlavního nádraží, kde nás vítá náš průvodce Pavel Třešňák. Zatímco si vychutnávám ranní kávu a snídani, postupně se připojují další účastníci – lidé všech věkových kategorií, jednotlivci i rodiny. Atmosféra je přátelská a je znát, že většina z nás už má s podobnými výlety zkušenosti.
Nasedáme do vlaku, který míří k našim západním sousedům. Cestou si vyměňujeme tipy na zajímavá místa i rady, čemu se vyhnout. Počasí nám příliš nepřeje – drobný déšť naznačuje, že foťáky v batohu dnes nejspíš moc nevyužijeme. Přesto absolvujeme dva přestupy a nakonec dorazíme do Königsteinu.
Odtud se vydáváme do prudkého kopce směrem k vrchu Quirl. Těžko říct, jestli mám mokrou hlavu od deště, nebo od potu. Skupinka okolo funí, ale podle výrazu našeho průvodce to byla jen lehká rozcvička. Naštěstí máme každých zhruba sedm set metrů krátkou přestávku. Na vrcholu nás čeká výhled – nebo spíš mlha tak hustá, že by se dala krájet. Doufáme, že se rozplyne a nabídne aspoň letmý pohled na krajinu, o níž Pavel nadšeně vypráví. Zázrak se však nekoná, a tak sestupujeme zpět a pokračujeme k hlavnímu cíli dne – vrchu Pfaffenstein.
Pfaffenstein se strmě zvedá z okolní krajiny a jeho členité skalní stěny dosahují výšky až 40 metrů. Nejvýraznějším útvarem je skalní jehla Barbarine, která měří téměř 43 metrů. Poprvé ji zdolali horolezci Rudolf Fehrmann a Oliver Perry-Smith v roce 1905. Od roku 1975 je Barbarine chráněnou přírodní památkou a oblíbeným motivem pohlednic, obrazů i turistických suvenýrů.
Na cestě vzhůru překonáváme řadu strmých schodů a jeden žebřík. Mlha se stále ne a ne rozplynout, přesto se nám mezi závoji ukazují působivé skalní útvary. Na vrcholu Pfaffensteinu nás čeká rozhledna, restaurace a malé muzeum, které k ní přiléhá. Využíváme čas na občerstvení i krátkou prohlídku expozice, ale výlet se pomalu chýlí ke konci. Sestupujeme zpět do Königsteinu, kde si zbývající chvíle do odjezdu vlaku zpříjemňujeme posezením v místní cukrárně.
Přestože nám počasí nepřálo, výlet měl své kouzlo. A jsme rozhodnutí si ho zopakovat – ideálně za slunečného dne.
ZDROJ: internet, news1.cz