Jezero smrti Karačaj

V Čeljabinské oblasti v bývalém Sovětském svazu se nachází jezero smrti. Jezero Karačaj je dnes již vyschlé a z větší části zabetonované. Stále však stačí strávit pouhých pět minut na břehu tohoto jezera a schytáte smrtelnou dávku radiace. Za radiaci však není zodpovědná žádná jaderná nehoda, ale naprostá ignorace životního prostředí. 

Vše začalo roku 1941, kdy sem byla přemístěna průmyslová výroba zaměřená na vývoj a výrobu atomových zbraní. Za pomoci 70 tisíc vězňů byl vybudován podzemní komplex, který později dostal název Majak. Jeho součástí bylo také město pro sto tisíc lidí, které bylo označováno jako Čeljabinsk-40. Po osmnácti měsících od zahájení výstavby byl v oblasti spuštěn první atomový reaktor. Voda k chlazení byla čerpána přímo z řeky Teča, do které se jako radioaktivní vracela zpět. Řeka v té době sloužila jako zdroj pitné vody!

Když radioaktivní voda dorazila až do Severního ledového oceánu došlo ke změně. Od roku 1951 se již voda nevypouštěl do řeky, ale do blízkého jezera Karačaj. Podzemnímu komplexu Majak se nevyhnuly ani katastrofy. K té první došlo 29. září 1957, kdy došlo k explozi jednoho ze zásobníků na radioaktivní odpad. Nehoda je známá jako katastrofa v Kyštymu. Uniklá radiace se rozprostřela do širokého okolí a bezprostředně zasáhla 250 tisíc lidí. Tuto nehodu se dařilo tajit a tak nedošlo k žádné evakuaci obyvatel. V roce 1967 přišla další katastrofa. Jezero Karačaj začalo vysychat a bahno se proměnilo v jemný prach, který byl větrem roznášen do okolí. Radioaktivní prach zasáhl téměř půl milionu lidí. 

V letech 1978 až 1986 došlo k vysídlení 20 nejbližších vesnic a dno jezera bylo pokryto více než 10 000 panelovými bloky, které byly zpevněny betonem a zeminou.

I po letech je oblast jezera stále vysoce radioaktivní.

 

 

ZDROJ: internet, googlemaps, email