Hrad Zbiroh a jeho tajemství

HISTORIE

První zmínky o hradu Zbiroh stojícím na buližníkové skále ve stejnojmenném městě v okresu Rokycany pochází z 30. let 13. století. Ještě před rokem 1300 přechází tento původně šlechtický hrad Sulislaviců do rukou Drslaviců. V tomto období je také přestavěn v gotickém stylu.

Z této přetavby pochází především hlásná věž, jež je se svými 20 metry nejen dominantou hradu, ale zároveň nejvyšší samostatně stojící hlásnou věží na našem území.

Nejvýznamnějším majitelem hradu se stává roku 1333 markrabě Karel z rodu Lucemburků, jenž se vrátil do země jako její správce. Již roku 1336 však prodává hrad jeho Otec Jan Lucemburský Rožmberkům. Ti vládnou hradu s přilehlým městečkem celé století.

Až v roce 1431 přenechává Oldřich z Rožmberka hrad Králi Zikmundovi. Již brzy se však jako majitel uvádí Hanuš z Kolovrat, jemuž byl hrad králem zastaven jako věřiteli. Jeho syn Hanuš II. z Kolovrat byl odpůrcem Krále Jiřího z Poděbrad a Kunštátu.  V roce 1469 byla dokonce ve zbirožské hradní na tohoto krále vyhlášena papežská klatba. Po smrti Jiřího z Poděbrad stál Hanuš II. také v opozice proti Vladislavovi Jagellonskému.  Proto také finančně vyčerpán musel roku 1477 prodat Zbirožské panství Šternberkům. V roce 1505 se hrad stává majetkem Lobkoviců. Roku 1593 však Ladilsav Popel z Lobkovic vystupuje proti Rudolfu II. Habsburskému. Jeho majetek propadá Habsburkům a on sám prchá za hranice.

Za Rudolfa II. se hrad dočká zámecké přístavby, kdy na západní straně hradu je přistavěn dvoukřídlý jednopatrový palác s císařskými pokoji.  Po bitvě na Bílé Hoře je hrad využíván jako vězení. Během třicetileté války hrad velice utrpí pod tíhou Švédských vojsk.

Dalším významným mezníkem v historii hradu bylo jeho zakoupení dr. Bethelem Henrym Štrousbergem, jenž coby majitel hutí, válcoven a lokomotivky chtěl ze Zbirohu udělat průmyslové centrum. Tento plán však nikdy nebyl uskutečněn. Jednak se nedařilo zpracování zbirožské rudy obsahující fosfor a jednak po pádu Vídeňské burzy, krachu Rumunského železničního podniku a nezdarech podnikání v Rusku se ocitá B.H. Štrousberk ve špatné finanční situaci a zámek je postoupen rodu Collorado-Mansfeld, kteří na zámku pobývali až do roku 1942. Za jejich éry na hradě Zbiroh působil i velmistr řádu zednářů Alfons Mucha. Z doby jeho pobytu pochází většina jeho maleb a kompletní Slovanská epopej.

V roce 1942 přijíždějí na hrad jednotky SS a zabírají hrad jako školicí středisko. Jelikož záznamy o jeho činnosti byli zničeny, začínají se množit nejrůznější zprávy o skutečném dění na hradě během II. světové války. Podle jedné z teorií se zde měli odehrávat okultní rituály,  k nimž měl napomáhat i Jaspis. Tomuto minerálu hojně obsaženému v buližníkové skále pod hradem jsou přikládány četné ezoterické schopnosti. Mimochodem i stůl Rudolfa II. byl vykládán Jaspisy mnoha barev a je dodnes povařován za jeden se sedmi divů renesance. Z těchto tajemných rituálů německé příslušníků waffen SS má ostatně pocházet i šestiúhelník umístěný na podlaze v podzemních prostorech zámku.

S jaspisem a buližníkem  souvisí i druhá teorie o pobytu německých vojsk. Oba tyto minerály jsou tvořeny především křemíkem, jenž je hojně využíván v elektrotechnice.  Údajně byl na skále umístěný německý Radar Würzburg Riese. Jeho dosah až 70 km měla skála zesilovat až mnohonásobně. Podobnost s Čapkovým Krakatitem je vskutku zarážející. Dochovaný exponát tohoto typu radaru stojí ve vojenském muzeu v Lešanech.

Ani po válce se však zámek nedostal zpět do rukou Collorado – Mansfeldů. Zámek si totiž zabrala Československá lidová armáda, která zde údajně ze stejných důvodů zřídila školicí středisko pro radiolokátor Ramona a později Tamara.

TAJEMSTVÍ HRADU

Snad ke každému hradu či zámku patří nějaká ta pověst nebo tajemství.  Zbiroh samozřejmě není v tomto ohledu výjimkou. Co však tajemství tohoto hradu dělá výjimečným je datování těchto pověstí. Ty se totiž nevztahují k temnému středověku, nýbrž až k první polovině 20. století.

Celý hrad má být podvrtán spletitými podzemními chodbami, jež po Bílé hoře sloužily jako vězení. Během války však bylo sklepení zalito betonem jehož vrstvy se nepodařilo provrtat ani 6 metrů dlouhým vrtákem. Zalili vojáci sklepení aby v jeho útrobách ukryli válečnou kořist, nebo se naopak báli, aby cesty podzemím nemohl využít nepřítel k náhlému výpadu?

Další tajemství vydala studna, jež pochází z 13. století, je hloubena v Buližníkové skále, jež se svou tvrdostí blíží křemenu a stáčí se do šroubovice, aby se okolní stěny nezbortily. Se svojí hloubkou 162 metrů je nejhlubší studní v Evropě.

V roce 1944 již byl zánik třetí říše neodvratitelný. V této době vzniklo falešné dno studny v hloubce 80 metrů. Na toto falešné přepažení byly naházeny části expozice zámku, bedny archivu SS a zbraně. Vše bylo zasypáno několikametrovou vrstvou pilin s olejem.  Nahoru pak naházeny další bedny, které byly skartovány pomocí několik ručních granátů, jejich fragmenty se ve studni našly.

K prvnímu průzkumu této vrstvy došlo v roce 1965, byla vyzvednuta jedna bedna se spisy. byly poslány na prozkoumání. Nejen že obsah této bedny není dosud znám, ale průzkumníci byli záhy odvoláni na Černé jezero, kde v té době probíhal obdobný průzkum. Na Zbiroh se již nikdy nevrátili. Do studny byla svedená dešťová voda, která dokonala dílo zkázy.

V roce 2005 kdy se výzkum studny rozjel znovu byly tak ze studny vytaženy pouze torza zbraní a archivu. Falešné dno bylo odstraněno a po dlouhých letech spatřilo světlo světa její skutečné dno v úctyhodné hloubce 162 metrů.

Jedno tajemství však studna dosud nevydala: V hloubce 103 metrů je betonem zalitá boční chodba. Po rentgenovém průzkumu byla zjištěna přítomnost pravidelně rozmístěných kovových předmětů na této betonové zátce.  S největší pravděpodobností se jedná o rtuťové rozbušky, které si uchovají plnou funkčnost po několik desetiletí. Pokud by došlo k výbuchu, studna by fungovala jako hlaveň obrovského děla a celý hrad by byl rozmetán.  Toto riziko je tak veliké, že průzkum studny byl zastaven a tajemství studny zůstává nedotčeno.